Portrét samce

Zkušenosti s chovem a odchovem klapavky štírovité (Kinosternon scorpioides).


Klapavky štírovité jsme pořídili  v září 2006 . Jednalo se o pár těchto zajímavých želv bez přesné determinace poddruhu. Obě klapavky pocházejí z importu z jižní Ameriky, přesněji ze Surinamu. Velikost želv se od jejich zakoupení příliš nezměnila, v současnosti mají následující délku karapaxu: samec: 15 cm, samice: 14,5 cm. Snahou všech spoluautorů bylo sehnat o nich co nejvíce informací, ale v česky psané literatuře jich mnoho nenajdeme, jediné obecné zmínky o druhu uvádí Zych (2006). Želvy se záhy podařilo úspěšně rozmnožit, což spolu s absencí české literatury o tomto druhu vedlo k napsání tohoto informativního článku.

Chovná nádrž pro zakoupené želvy byla zařízena podle dostupných informací o oblasti původu. Jednalo se o akvárium o rozměrech 80 x 40 x 30 cm (d x š x v). Voda v akváriu je vytápěna na 28 °C s nočním poklesem na pokojovou teplotu (22 – 24 °C) pomocí akvaristického topítka o příkonu 50 W. Terárium dále vyhřívá a osvětluje žárovka o výkonu 25 W se světelnou periodou 12 hodin. Klapavky Kinosternon scorpioides nejsou dobrými plavci (resp. nebylo nikdy pozorováno, že by plavaly tak jako zástupci rodu Trachemys; pouze lezou po dně a po kořenech), proto byla zvolena taková výška vodního sloupce, aby umožnila želvám pohodlné nadechování ze dna. Souš v tomto chovném zařízení tvoří plastová nádoba o rozměrech 30 x 20x 15 cm (d x v x š) naplněná směsí rašeliny a písku v poměru 2 : 1. Ta slouží zároveň i jako kladiště. Vodu opouští pouze samice v době kladení vajec a hledá zde také útočiště před samcem, pokud nemá zájem o páření.

Dva dny po pořízení (4. 9. 2006) byla u samice nalezena zanícená rána na marginálním štítku. Z tvaru zranění bylo jasné, že ránu způsobily čelisti samce, patrně při pokusu o spáření. Kousnutím byla poškozena rohovina krunýře i kost nacházející se pod ní. Zánět se nacházel i v těsném okolí pod rohovinou krunýře. Po omytí a dezinfekci zraněného místa byla odstraněna poškozená rohovina pomocí dámské manikúry a rána byla vyčištěna roztokem Betadine s vodou v poměru 1 : 5. Samice byla umístěna do terária s 1 centimetrem vody, aby nedocházelo k neustálému máčení zraněného místa ve vodě. Voda byla denně měněna a zranění bylo omýváno roztokem Betadine. Každý třetí den byla hladina vody zvýšena na 10 cm, aby mohla být samice nakrmena. Po nakrmení byla hladina opět snížena na 1 cm. Po měsíci byla rána téměř zhojená a želva byla ponechána vždy dva dny ve vodě hluboké 10 cm a jeden den při sníženém sloupci na 1 cm. Po naprostém zhojení rány (14. 10. 2006) byla želva umístěna zpět do výše popsaného terária.

Samec se o páření pokoušel téměř nepřetržitě po umístění zakoupených zvířat do společné nádrže, proto byl (v souvislosti s ohrožením samice) přemístěn do jiného akvária o rozměrech 75 x 50 x 25 cm. Od té doby jsou tyto želvy chovány odděleně. Samec k samici je připouštěn pouze na několik hodin a pod dohledem.

Samička Plsatron samce

Rozlišení pohlaví u klapavek štírovitých samec v pravo

K pokusům o páření dochází vždy ihned po přemístění samce do terária k samici. Páření nepředchází žadné specifické rituály, jako je tomu například u známých želv rodu Trachemys. Samice zpočátku utíká, samec ji pronásleduje a kouše do marginálních štítků. Samici nakonec zažene do kouta a bez skrupulí páří. Samec vyšplhá na karapax samice, pevně se drží a přitom jí otlouká svou mohutnou hlavou. Je-li samice svolná k páření, otevře pohyblivou část plastronu a samci kopulaci umožní. Vlastní páření trvá přibližně 30 minut. Pokud svolná není, pevně zavře plastron a snaží se o útěk.

Páření

Páření klapavek štírovitých

V popsaném chovu samice samce stále odmítala. Proto byl realizován pokus o stimulaci páření poklesem a následným zvýšením teplot. V únoru roku 2007 byla v obou nádržích snížena denní teplota na 25 °C a světelný režim zkrácen na 10 hodin. Po měsíci, přesněji 17. 3. 2007, byla teplota opět zvýšena na původních 28 °C. Poté bylo zaznamenáno, že samice začala vydávat zřetelné skřípavé zvuky. K úspěšnému páření došlo 24. 4. 2007 a opakovaně během každého připuštění samce k samici. K poslednímu páření došlo 24. 5. 2007, pak již samice samce odmítala. Po několika týdnech samice začala jevit zájem o připravené kladiště. Jako substrát byla zvolena rašelina smíchaná s říčním pískem v poměru 2 : 1. Kladiště bylo udržováno neustále vlhké, nikoliv však rozbahněné.

Při kontrole kladiště 10. 6. 2007 byla nalezena 2 podlouhlá vejce s vápenitou skořápkou. Na obou byl zřetelný bílý proužek. Vejce byla umístěna do inkubátoru, do poloviny zahrabaná ve vermikulitu. Krabička s vejci byla uzavřena víčkem s otvory. Teplota po celou dobu inkubace byla 28 °C a relativní vlhkost 90 – 95 %. Bílý proužek se během inkubace postupně rozšířil na celé vejce. 11. 10. se na špičce jednoho vejce objevila tmavá čárka a později se objevila i na druhém. Po tři týdny se tyto proužky neustále protahovaly a nakonec se na jejich koncích objevily prasklinky. Na jednom vejci následně vznikl malý otvor. Další týden nebyla pozorována žádná změna, a proto byla 29. 11. 2007 vejce uměle otevřena. Mláďata se po celou dobu vyprošťování velice usilovně snažila zakousnout se do ruky, která je dobývala ze skořápek, což rozptýlilo všechny obavy o jejich zdravotní stav.

IMG_0001

Čerstvě vylíhlé mládě klapavky štírovité

Obě mláďata měřila okolo 3,5 cm (délka karapaxu), vážila 7 g a měla téměř strávený žloutkový váček a obroušený vaječný zub. První mládě mělo dokonce částečně přischlou skořápku ke karapaxu. Toto zjištění dokazuje, že vejce byla otevřena v pravý čas. Mláďata by pravděpodobně již neměla dostatek sil k proražení skořápky

Další odchov mláďat není nijak složitý, prakticky ihned po vylíhnutí přijímala různou živočišnou potravu (patentky, kousky ryb), k 10. 3. 2008 dosahovala velikosti 4,6 cm, hmotnosti 20 g.

P1210927 – kopie

Už ve věku jednoho roku bylo jednoznačně odlišitelné pohlaví. Samec rostl znatelně rychleji a měl výrazně silnější kořen ocasu. Také plastron změnil tvar na konkávní, a navíc má samec větší a tmavší hlavu. Do věku tří let byla obě mláďata chována společně bez větších obtíží. Ve třech letech se mladý sameček začal pokoušet o páření a opět došlo k napadení a pokousání samice. V současnosti jsou všechny chované exempláře tohoto druhu drženy odděleně, protože značně agresivní jsou mezi sebou i samice.

            V roce 2008 byl u stejné firmy jako v prvém případě zakoupen další dospělý pár. Tyto želvy pocházely opět z importu ze Surinamu. Samec bohužel po dvou měsících náhle uhynul bez blíže zjištěné příčiny.

Až do roku 2009 se samice odmítaly pářit. V létě 2010, byla celá skupina (2,3) umístěna přes léto v nevytápěném zahradním skleníku až do konce srpna. Následně byly želvy přemístěny do vnitřních terárií. Teplota vody v teráriích byla až do konce září 24 °C s nočním poklesem. Přibližně po jednom měsíci byla zvýšena teplota vody na 28 °C. Po zvýšení teploty se obě starší samice z importů nechaly ochotně připustit. Přibližně po dvou měsících od páření první samice nakladla jedno vejce a druhá tři do připravených kladišť. Za další dva měsíce nakladla druhá samice ještě tři vejce. Tentokrát bohužel do vody. Jedno vejce rozbila, druhá dvě byla přenesena do inkubátoru. Bohužel tato vejce se později zkazila. Vejce ze snůšek nakladených do kladišť se zdárně vyvíjela a ze všech čtyř se vylíhly malé klapavky. Ve všech úspěšných případech trvala inkubace 140 – 147 dní při teplotě 28 °C na vlhkém vermikulitu. U všech tří snůšek však vyvstal problém s líhnutím mláďat, ve všech případech musela být mláďata z vajec vyproštěna. U jednoho mláděte bohužel přišla pomoc chovatele pozdě. Špatné klubání může být způsobeno tím, že ve sterilním vermikulitu nedochází k  chemickému narušení vaječné skořápky, která je u tohoto druhu velice silná. Někteří autoři doporučují použití přírodních materiálů, které okyselují prostředí. Jejich působením se skořápka ztenčí a naruší, což by mělo usnadnit mláďatům vylíhnutí. Další možností je prolití anorganického substrátu rašelinným výluhem (Zych 2006).

Naše želvy krmíme převážně rybami a bezobratlými (plži, korýši, hmyz). Komerční krmiva jsou podávána v malém množství jako doplněk. Maso velkých savců podáváme pouze minimálně.

Druh Kinosternon scorpioides považujeme za poměrně snadno chovatelný a rozmnožitelný i v menších bytových teráriích. Jednotliví jedinci nejsou zdaleka tak nároční na prostor a osvětlení jako nejčastěji nabízené druhy vodních želv (rody Trachemys, Graptemys).

 

Další poznámky autora:

Tento článek vznikal původně pro akvárium terárium v roce 2007 což je v této době již řadu let. U zvířat déle chovaných v péči člověka již dochází k normálnímu příjmu jak komerčních krmiv tak i například myších holátek. V současné době se nám již podařil i odchov další generace těchto zajímavých želv. Což považujeme za jeden z našich větších chovatelských úspěchů.

Ve stejných podmínkách chováme i hodně podobný druh Klapavku běloústou (Kinosternon leucostomum) u které jsme se v loňském roce dočkali i první vajec.

 

Použitá literatura:

Hes O., Honsa V., Jiroušek V., Moucha P., Trávníček J. 2003: Podmínky chovu plazů v zajetí. Doporučení ústřední komise pro ochranu zvířat. MZe ČR, Praha, 80 str.

Köhler G. 2002: Nemoci obojživelníků a plazů. Brázda, Praha, 168 str.

Szalay F. & Szalayová H. 1990: Želvy. SZN, Praha, 144 str.

Zych J. 2006: Želvy v přírodě a v péči člověka. Brázda, Praha, 168 str.

Chov zvířat