Na této stránce se pracuje, mějte prosím strpení
Není želva jako želva
Tento článek je určen primárně naprostým začátečníkům a měl by jim pomoci s volbou vhodného druhu želvy pro jejich chov.
Úvod
V naší chovatelské praxi se často setkáváme s požadavkem: Chtěl bych želvu suchozemskou. Nebo se lidé ptají: Chtěl bych želvu a je vlastně jedno jakou, co mi můžete nabídnout?
Na tuto otázku je velice těžké odpovědět člověku, který nemá ani základní povědomí a nárocích, tedy hlavně o rozdílech v nárocích jednotlivých druhů želv.
Pojem želva je přibližně tak široký jako pojem auto pokusím se tedy na tomto příkladu srovnat několik běžně chovaných druhů suchozemský a vodních želv.
Již z tohoto zjištění vyplívá, že než začnu shánět tu vysněnou „želvu suchozemskou“ je dobré zjistit si alespoň základní informace o běžně chovaných druzích jak suchozemských, tak vodních želv a ujasnit si který druh želvy je pro mě vhodný. Důležité je, aby jednak želva splňovala kritéria, která má chovatel, ale neméně důležité je také aby chovatel byl schopný splnit požadavky daného druhu želvy.
Před pořízením jakéhokoliv druhu je nutné zvážit jaké jsou naše možnosti:
- Jsme schopni dát zvířeti dostatečný prostor?
- Zda jsme ochotní platit navýšení účtů za elektřinu, při chovu tropických druhů?
- Nebo zda máme velkou zahradu a prostorný sklep a bude pro nás vhodnější chov některého ze zimujících druhů?
Není možné poříti si zvíře myslet si, že než vyroste tak mám spoustu času a problém se vyřeší sám.
Bohužel chovatelská inzerce je plná zdevastovaných želv jak vodních, tak hlavně suchozemských, které jsou chované celý život v malém nevyhovujícím prostoru pod nedostatečným osvětlením a když si náhodou držitel želvy vzpomene, dá jí zbytek salátu od oběda, případně vodní želvě tzv. sušené ráčky (korýše rodu Gamarus). Nebo želva živoří na studené podlaze suchého bytu a snaží se nahřát někde pod topení kde rozhodně není lokální teplota 35 °C jako na sluníčku. Tento způsob chovu je naprosto nevhodný a jedná se o týrání zvířat. Ten samý problém může nastat při pořízení několika centimetrové vodní želvičky a krásného malého bazénku s palmičkou.
Nejčastěší kritéria pro výběr vhodného druhu se kterými se setkáváme v naší chovatelské praxy u začínajících chovatelů jsou následující:
- Velikost
- Ochrana – nutnost registrace
- Nutnost zimování
- Nároky na ubykaci
- Možnost venkovního výběhu
- Dostupnost
V následujícím povídání se budeme postupně zabývat všemi těmito tématy a budeme se snažit je co nejpodrobněji vysvětlit a piblížit ke spokojenosti budoucích chovatelů a hlavně jejich svěřenců, tedy želv.
Rozdíly ve velikosti
Každý budoucí chovatel by si měl nejprve zjistit, jaké chovatelské zařízení bude potřebovat pro chov mladých zvířat, ale také co bude potřebovat dospělá želva daného druhu, aby nebyl překvapen obyvatel bytu 1+kk, že z jeho roztomilého želváčka o velikosti několika centimetrů vyrostla 20 kilogramová lokomotiva která potřebuje téměř celý jeho byt pro sebe.
Jedno z kritérií, která řeší budoucí chovatel jakékoliv želvy může být velikost. Zde si to můžeme krásně demonstrovat například na běžně chovaných druzích srovnáním dosahované velikosti samce želvy zelenavé (Testudo hermanni) a samce želvy ostruhaté (Centrochelys sulcata). V současné době jsou mláďata obou druhů vcelku běžně nabízena ve velikosti v řádech centimetrů a cena je také přibližně podoboná. Ale rozměry dospělých zvířat jsou naprosto odlišné, zatímco dospělý samec želvy zelenavé (Testudo hermanii) doroste běžně 15–20 cm a váhy v řádech jednotek kilogramů tedy 0,5 – 1,5 kg. Tak samec želvy ostruhaté (Centrochelys sulcata) v dospělosti dosahuje hmotnosti běžně v řádech desítek kilogramů a jeho váha se může blížit až ke 80–100 kg a délka krunýře může dosahovat téměř jednoho metru. Při chovu vodních želv také musíme počítat s tím, že velikost nabízených druhů se značně liší, opět si to uvedeme na příkladu kdy například klapavky obecné (Sternotherus odoratus) běžně v chovech dosahují velikosti 5 – 8 cm a roztomilá mláďata často nabízených želv rodu Pseudemys mohou překvapit svého chovatele hmotností kolem 5 kg a délky i přes 40 cm.
Rozdílné nároky na potravu
Velké rozdíly jsou také ve způsobu krmení jednotlivých druhů želv. Některé druhy je nutné krmit velice střídmě protože obývají nehostinné polopouštní oblasti kde většinu roku spásají pouze suchou trávu. Ze suchých oblastí Afriky pocházejí želvy pardálí (Stigmochelys pardalis) a želvy ostruhaté (Centrochelys sulcata). Naopak některé druhy milují ovoce a například houby. Jako příklad suchozemských druhů želv kterým můžeme dopřát výživnější a pestřejší krmení si můžeme uvést třeba jihoamerické želvy uhlířské (Chelonoidis carbonaria) a želvy pralesní (Chelonoidis denticulata) nebo asijské želvy podlouhlé (Indotestudo elongata).
Ještě rozdílnější nároky na potravu mají jednotlivé druhy vodních želv kdy celá řada druhů je také převážně býložravá například želvy čínské (Mauremys sinensis). Běžně chované americké druhy rodu Pseudemys nebo Trachemys jsou všežravé, ale v dospělosti opět převažuje rostlinná strava. Naopak velké vodní americké želvy kajmanky supí (Macrochelys temmincki) jsou známé svojí bizarní technikou rybaření na tzv. červíka tedy výrůstek v tlamě kterým hýbou a lákají na něj ryby.
Rozdílné nároky na prostředí ve kterém želvy žijí
V následujícím textu bych rád rozdělil želvy podle prostředí, které obývají. Tím si opět ukážeme o jak rozdílné tvory se jedná. Původní rozdělení jsem nevymyslel já, ale inspiroval jsem se knihou Želvy v přírodě a péči člověka (Zych 2006)
Suchozemské želvy
Suchomilné
Mezi suchomilné želvy můžeme zařadit obyvatelky aridních oblastí například v Africe, patří sem zejména velcí zástupci rodu Centrochelys a Stigmochelys ale můžeme sem směle zařadit i například želvy skalní (Malakochechersus tornieri) nebo některé druhy želv rodu Psamobates. Ale vůbec bych se nebál na tomto místě zmínit také často chovanou želvu stepní (Agrionemys horsfieldi), která se tak trochu svými nároky vymiká a zasloužila by si nejspíše úplně vlastní skupinu. Zástupci těchto druhů by měli mít dostatečně vytápěnou ubykaci osvětlenou kvalitními světly se zdrojem UV-B záření. Chovné zařízení musí být dobře větrané, ale pozor na průvan. Základem stravy těchto želv by mělo být v sezóně kvalitní trhané krmení a v zimním období seno a na vlákninu bohatá listová zelenina (římský salát, polníček, rucola, čínské zelí).
Vlhkomilné
Mezi vlhkomilné suchozemské želvy můžeme zařadit například želvy pralesní (Chelonoidis denticulata) a jejich o něco suchomilnější setřenice želvy uhlířské (Chelonoidis carbonaria) dále výše jmenované želvy podlouhlé (Indotestudo elongata) a některé druhy tzv. kloubnatých želv rodu Kinixys například Kinixys homeana nebo erosa . Letní krmení těchto želv by mělo opět sestávat hlavně z trhaného zeleného krmení (pampeliška, jitrocel, jetel), ale můžeme podávat v rozumné míře také některé druhy ovoce a zeleniny a v menší míře také živočišné krmivo. Velice oblíbené u těchto želv jsou také houby.
Terárium pro tyto druhy by mělo být vybaveno dostatečnou vrstvou vlhkého substrátu, větší miskou na vodu, do které se zvíře pohodlně vejde a několika úkryty. I zde je důležitá dostatečná ventilace, aby nedocházelo ke tvorbě plísní.
Středoevropské
Středoevropské želvy rodu Testudo jsou kapitola sama pro sebe, nejčastěji se chová želva zelenavá (Testudo hermanni) a želva vroubená (Testudo marginata). Jedná se o poměrně chodivé druhy, kterým je nejlépe od jara do podzimu ve venkovním výběhu a přes zimu se ukládají k zimnímu spánku. S tím musí také chovatel počítat a mít vhodné zimoviště, ideální prostor pro zimování želv, je sklep, kde vydrží jablka a brambory co nejdéle.
Podrostové želvy
Podrostové želvy připomínají svým vzhledem hodně vodní želvy, ale zdržují se hlavně ve vlhkém podrostu a mělké vodě. Jako příklad si můžeme uvézt například želvy kouzelné (Rhinoclemy pulcherima manni) nebo želvy černavé (Heosemys grandis). Tyto druhy rádi chodí do mělké vody, želvy černavé například i rády plavou a jejich ubikace by měla být spíše vlhkým teráriem s menší vodní nádržkou do které se pohodlně vejdou.
Vodní želvy brodivé
Vodní brodivé želvy jsou druhy obývající hlavně mělčí vodní nádrže a potoky. Většina druhů sice umí plavat a zvládá i hlubší vodu, ale nejlépe se cítí v mělčích vodních nádržích kde pohodlně dosáhnou ze dna k hladině a mohou se nadechnout. Mezi tyto želvy můžeme zařadit například různé druhy klapavek rodu (Kinosternon) pocházejících z Ameriky, případně zajímavou želvu matamatu třásnitou (Chelus fimriatus). Mělké chladné potoky obývá například hlavec plochý (Platysternon megacephalum) který sice výborně šplhá i po skalách a po stromech, ale plavat moc neumí. Běžně se k těmto želvám řadí také americké kajmanky rodu Chelydra a Macrochelys. Ale mezi špatné plavce patří také africké tereky rodu Pelomedusa, které obývají sezóní nádrže v africké savaně.
Vodní želvy pobřežní
Vodní želvy pobřežní do této skupiny můžeme zařadit například známé želvy nádherné (Trachemys scripta), nebo želvy rodu mauremys. V současné době se často chová například želva trojkýlná (Mauremys revesii), nebo želva čínská (Mauremys sinensis). Tyto druhy výborně plavou jejich nádrž může být poměrně hluboká, ale potřebují ostrůvek na který se rádi vylézají slunit. Nad ostrůvek instalujeme zdroj světla, tepla a UV-B záření který želvám umožní vyhřívat se na provozní teplotu kolem 35°C.
Vodní želvy plovavé
Plovavé vodní želvy žijí převážnou část svého života ve vodě a na souš většinou vylézají pouze klást vejce. Mezi tyto druhy patří například krátkokrčky červenobřiché (Emydura subglobosa), některé druhy dlouhokrček (Cholodina), typickým zástupce je také karetka novoguinejská (Caretochelys insculpta). I těmto druhům je vhodné vytvořit pevnou část na které si mohou odpočinout. Pro plovavé želvy je vhodné vytvořit nádrž s vyším sloupcem vody, ale je nutné umožnit jim odpočinek na mělčinách vytvořených například z kamenů a kořenů uložených těsně pod hladinou. Vyhřivací místo je dobré, když se nachází na rozhraní souše a mělčiny kde se mohou vyhřívat, a přitom být stále ve vodě.
Mezi těmito řekněme základními ekologickými typy želv je samozřejmě celá řada přechodů, kdy například v různém věku žijí různým způsobem nebo hladina vody kolísá během roku a želvy se tomu přizpůsobují.
Důležité je vycházet z toho kde se daný druh vyskytuje v přírodě a zda a jakým způsobem se v daném klimatu mění teploty během roku.
Rozdíly v legislativě spojené s chovem
Další věc, která zajímá začínajícího chovatele je, jaké řekněme administrativní kroky jsou spojené s pořízením konkrétního druhu želvy. Zde bychom se měli zmínit hlavně o CITES a regostraci druhů zařazených v přílohách CITES I a EU A. A dalším často zmiňovaným pojmem spojeným s chovem suchozemských želv je tzv. Žlutý papír neboli oficiálně Výjimka ze zákazu obchodní činnosti.
Úmluva CITES je oficiálně používaná zkratka Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). Někdy je tato úmluva označována také jako Washingtonská konvence podle místa, kde byla podepsána. Účelem úmluvy CITES je regulace mezinárodního obchodu s ohroženými druhy živočichů a rostlin. Toť krátká citace, abychom si přiblížili co vlastně často užívaná zkratka znamená. Úmluva CITES má několik skupin označovaných římskými číslicemi 1 – 3 (I – III) do kterých jsou zařazené jednotlivé taxony zvířat podle stupně ochrany.
Kategorie ochrany v EU
Evropská Unie aplikuje přísnější ochranu pro CITES druhy, ale i pro další ohrožené druhy vyskytující se na území EU či druhy, které by mohly ohrozit ekologickou stabilitu a u kterých chce zabránit jejich dovozu na své území. Členské země EU proto mají vlastní seznamy CITES druhů, kde jsou druhy rozděleny do příloh A, B, C a D.
A – druhy CITES I + některé druhy CITES II
B – druhy CITES II + některé CITES III + druhy ohrožující ekologickou stabilitu
C – druhy CITES III
D – neCITES druhy, u nichž EU monitoruje dovoz na své území
Pro chovatele začátečníka, ale nejen pro něj ve zjednodušené podobě, si můžeme přiblížit co tyto výše uvedená nařízení znamenají v praxi. Je důležité si před pořízením konkrétního druhu želvičky zjistit, zda a pokud ano do jaké přílohy je konkrétní druh zařazen a jaké doklady bych měl při pořizování zvířete obdržet. Musíme si uvědomit, že pokud pořizuji druh želvy, která spadá do poviné registrace musí mi k ní prodávající poskytnout náležitou dokumentaci. Protože pokud želva spadá do některé přílohy CITES je prodávající povinen vystavit patřičné dokumenty.
Musíme si uvědomit, že pokud si pořizujeme druh, u kterého je povinná registrace CITES tedy konkrétně druh z přílohy CITES I například želvy paprsčité (Asterochelys radiata, želvy skalní (Malacocherus tornieri) nebo CITES II (2) ale EU A například Evropské druhy želv rodu Testudo, musejí mít patřičné doklady.
Někteří lidé si myslí, že želva bez papírů je to stejné jako pes bez papírů, ale není tomu tak. Držitel želvy druhu, který se musí registrovat a nemá náležité dokumenty se dopouští nelegálního chovu a zvíře mu může být odebráno a může být sankcionován. Protože daný druh chová nelegálně.
Do které přílohy CITES daný druh spadá je tedy důležité hlavně kvůli potřebným dokumentům.
Z běžněji dostupných druhů želv se registrace týká například želvy paprsčité (Adterochelys radiata), želvy skalní (Malacocherus tornieri), ale pro chovatele začátečníka připadají v úvahu hlavně želvy rodu Testudo tedy želva zelenavá (Testudo hermanni), želva vroubená (Testudo marginata) a želva žlutohnědá (Testudo graeca).
Do přílohy CITES II a EU B Které se registrovat nemusí spadá například želva stepní (Agrionemys horsfieldii), africké želvy pardálí (Stigmochelys pardalis) a želva ostruhatá (Centrochelys sulcata) a americké želvy uhlířské (Chelonoidis carbonaria) a želvy pralesní (Chelonoidis denticulat). Registraci nepodléhají ani želvy podlouhlé (Indotestudo elongata). U těchto a řady dalších druhů postačí pouze doklad o původu zvířete, případně kupní smlouva kde je uvedený předchozí majitel a původ zvířete. V případě, že je zvíře původem z importu ze zemí mimo EU měl by doklad obsahovat také číslo CITES permitu na který bylo dané zvíře dovezeno do EU.
Aktuální informaci, zda jsou konkrétní druh nebo skupina chráněné úmluvou CITES, najdete např. na stránkách https://www.speciesplus.net/species, kde jsou mimo jiné i odkazy na aktuální stav konkrétního předpisu s přílohami A, B, C a D.
Chovné zařízení
Pokud jsme si tedy vybrali tu svojí vysněnou želvičku, musím jí vybudovat vhodné chovné zařízení, které bude splňovat výše uvedené požadavky toho konkrétního druhu.
Chovným zařízením může být podle daného druhu želvy například klasické uzavřené terárium s dvojitým větráním, bazének s vodou, zahradní jezírko nebo venkovní výběh o rozměrech desítek čtverečních metrů. V dnešní době jsou velice populární tzv. želví stoly, kdy s e jedná v podstatě o ohrádku z různých materiálů umístěnou v místnosti a nad ní jsou zavěšena světla.
Způsobů chovu je celá řada a každý chovatel má svou cestu a že někdo něco dělá trochu jinak, než ten druhý ještě neznamená, že to dělá špatně. Ale vždy musí být v první řadě spokojený chovanec a až potom chovatel. Spousta „chovných nádrží“ sice na pohled hezky vypadá, ale pro dané zvíře je naprosto nevhodná. Dalším důležitým faktorem je, kde bude dané terárium umístěné. Pokud pořídíme svým suchozemským želvám otevřený výběh tzv. „želví stůl“ a umístíme ho v obývacím pokoji kde se topí pouze v případě, že lidští obyvatelé jsou doma a je zde „pokojová teplota“ 18°C a umístíme do něj želvu pardálí (Stigmochelys pardalis) která ocení poněkud vyšší teploty, zaděláváme si na problém hned ze startu. Většina zdravotních problémů u plazů souvisí právě s nevhodně postaveným chovným zařízením.
Chov vybraných druhů želv:
Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria)
Ing. Petr Štěpán
Použitá literatura:
Zych Jiří Želvy v přírodě a péči člověka